Drakoviny : Axolotl mexický: Axolotl se představuje

Zdroj: www.aquapage.cz

Axolotl mexický (axolotl - pes lovící ve vodě) je dravý druh obojživelníka, který má svou domovinu v mexických jezerech Lago de Xochimilco a Lago de Chalco. Zde byl však téměř vyhuben, jelikož je voda v jezerech zamořována odpadními látkami z blízkého Mexico City a axolotli jsou velice náchylní na čistotu. Nehledě na fakt, že v dřívějších dobách sloužili jako součást jídelníčku domorodců. I když může mnoha lidem připadat děsivý, v České republice se stále více objevuje jako domácí mazlíček a jeho obliba pomalu roste. Proto mě velmi překvapilo, když jsem musela informace o něm hledat po celém internetu, a stejně se mi do rukou dostal vždy jen fragment toho, co bych potřebovala vědět. V tomto článku jsem se proto snažila obsáhnout veškeré vědění Googlu - taková téměř pansofie.

Na úvod je dobré říct, že i když se axolotl dožívá až 25 let, nikdy nedospěje. Projevuje se u něj tzv. neotenie, což v překladu do lidštiny znamená, že zvíře zůstává po celý život ve stádiu larvy, ale zároveň pohlavně dospívá a je schopné se množit. Toto je způsobeno přirozeným nedostatkem hormonů, které produkují žlázy s vnitřní sekrecí. Pokud bychom chtěli axolotlovi dopřát plnou zralost, můžeme mu dodávat látky uměle, používají se hormony ze štítné žlázy skotu. Co však vím, nikdo podobné věci nedělá. Po tomto zásahu se zcela změní anatomie a z vodního dráčka, jak bývá axolotl nazýván, se stane suchozemský tvor. Právě kvůli této vlastnosti byl axolotl vybrán jako zvíře k laboratorním pokusům a odtud se pak rozšířil i do domácností.

Jak můžete vidět na obrázku, tělesná stavba tohoto zvířete je velice kreativní. Na hlavě jsou dominantním prvkem keříčkovité žábry. Ty jsou nejjednodušší formou žaber a umožňují axolotlovi dýchání. Jsou zároveň i hlavním příznakem, pokud není něco v pořádku, protože v případě nemoci odpadávají. Dále má zvíře dva páry končetin a ocas s kožním lemem, s jehož pomocí se pohybuje. Na předních nohách má 5 a na zadních 4 prsty. Vylučuje kloakou. Má velkou schopnost regenerace.

Co se pak týče rozdílů mezi pohlavími a barevných modifikací - samce od samice poznáte především díky štíhlejšímu tvaru těla a delšímu ocasu. U jinak než přírodně zbarvených jedinců pak můžeme sledovat černé konečky prstů, které u samičky chybí. Přírodně je axolotl hnědé barvy, ale jak už to tak bývá, člověk se s tuctovou hnědou prostě nesmíří. Proto v současné době známe axolotla bílého s červenýma očima, bílého s černýma očima, žlutého, černého či strakatého, který se nazývá harlekýn.

To by bylo na začátek asi vše. Pokud vás tato milá příšerka oslovila, můžete se těšit na další díl axolotlího seriálu, v němž si povíme o tom, jak zajistit v domácích podmínkách co nejlepší prostředí. U vás ostatních doufám, že si z článku odnesete alespoň něco nového, co jste předtím neznali.